Den, kdy jsem dostala první vizitku s logem Kongresu

…což zní víc cool, než to je. Měli jsme skupinkovej mítink s člověkem, kterej pracuje v Committee on Financial Services (ať je to cokoli). Zjišťuju, že když neplánuju v D. C. zůstat, tyhle informační a networkovací schůzky a mentoři jsou mi celkem k ničemu.

(ale stejně jsem byla cool as a cucumber)

Dneska se třeba probíralo, kdy je nejlepší jít na „law school“ čili na magistra na práva. Systém je totiž takovej, že za plnohodnotný vysokoškolský studium se považuje jen samotnej bakalář („undergraduate“) a na magistra („grad school“) jde naprostý minimum lidí – jednak kvůli ceně, jednak kvůli náročnosti přijímaček, jednak kvůli tomu, že bakalář prostě stačí. No a taky kvůli tomu, že se málokomu chce po čtyřech letech na bakaláři strávit další dva, tři, čtyři roky na magistru.

Nicméně lidi v tomhle programu jsou do práv úplně zblázněný a tak polovina lidí je plánuje. Rozdíly v platu jsou totiž údajně hodně velký. Rozhodování ale není omezený jen na „dostanu se tam?“ a „budu to mít čím zaplatit?“, ale taky zahrnuje „jak dlouho mám po bakaláři počkat, než se přihlásím?“. Když počkám pár let, budu mít u přijímaček výhodu zkušeností. Když půjdu teď, budu to mít rychle za sebou. Ale zase budu muset při škole pracovat, protože potřebuju peníze, takže budu studovat dálkově a dvakrát dýl. Když počkám pár let, zaměstnavatel mi dálkový studium možná zaplatí. A nebo taky ne.

Moje spolubydlící to teď hodně řeší, a musím uznat, že to s tolika proměnnýma vůbec není jednoduchý rozhodování.