Tučňáci dneska vypadali ještě tučňákovitěji, protože si
všichni navlíkli povinný business professional oblečení. Všech tři sta čtyřicet
v oblecích nás společně vyrazilo na metro, vypadali jsme jako obzvlášť
komickej školní výlet.
Na úvodním setkání na univerzitě jsme kromě Ústavy a
Deklarace nezávislosti dostali spoustu rad, jak se chovat na stáži a jak
networkovat. Upřímně, celá ceremonie byla docela působivá. Když to řeknu skepticky, je vidět, že v tom lítá
fakt hodně peněz. Starají se o nás hodně intenzivně. Tisknou nám všechny
organizační materiály a týdenní rozvrhy (každýmu ten jeho unikátní). Moje „programová
poradkyně“ (Program Advisor :-))
mě poznala podle fotky, protože se doma naučila všechny obličeje nazpaměť. Máme
za sebou (a před sebou) několik různých soutěží, vítězství je většinou
motivovaný hodnědolarovýma poukázkama. Neustále s náma komunikujou, mailem
nebo osobně, abychom na nic nezapomněli. První den pro nás připravili sérii
poměrně profesionálních, inspirativních a určitě hodně užitečných workshopů na
téma, jak uspět v pracovním životě. Čeká nás spousta dalších věcí, jako
třeba snídaně s mentory, který nám sehnali, prohlídka zákulisí FEDu a tak.
Vážně toho dělají hodně, aby nás na stáž i budoucí pracovní život co nejvíc
připravili. Počítá se s tím, že většina lidí bude chtít v DC hledat
práci v blízkým horizontu znova (prý asi dvě třetiny absolventů se sem
vrátí), a tohle jim určitě ohromně pomůže.
 |
| Všichni tučňáci se vydali na oběd do tohohle rozkošnýho bistra. |
Mimochodem jeden z řečníků na úvodní ceremonii, kterej
je ředitel tohohle a absolvent támhletoho, je kromě toho taky mistr
v pískání. Jakože pohvizdování. Čekněte happywhistler.com.
Na druhou stranu nás taky docela dost hlídají. Na všech
oficiálních událostech (cca jednou týdně) musíme mít business ohoz a účast je
povinná. Bylo nám nepřímo řečeno, že mají v merku naše blogy, facebooky,
twittery a instagramy a že mít u nich dobrou pověst je pro nás zásadní. Na
koleji platí neskutečně otravná triple-swipe policy, tj. že musíme pokaždý
pípnout vstupní kartičku třikrát – před vchodem, vevnitř u sekuriťáka a u
výtahu.
Jinak dneska večer jsem se s pár lidma dívala na Game
of Thrones a vypadalo to asi tak, že jsme museli zapnout titulky…….ne kvůli
mně, ale abychom přes jejich neustálý vzdychání a výkřiky něco slyšeli. Na
všeobecnou potřebu vyjadřovat pocity nahlas narážím na každým kroku. A znáte
mě, jsem ještě studenější čumák než většina Evropanů, takže s tím mám
docela problém.
Žádné komentáře:
Okomentovat