Nemůžu si pomoct, ale přijde mi,
že většina Američanů kolem mě, se svojí gestikulací a intonací, působí trochu
jako pohupující se kvákající tučňáci.
Měla jsem štěstí a připojila jsem
se ke skupině lidí, co si jeli do obchoďáku koupit nádobí, prádlo a podobně.
Bylo to docela daleko a sama bych byla úplně ztracená – takhle jsme jeli
společně taxíkem a ještě mi trpělivě vysvětlili rozdíl mezi „flat sheet“ a
„fitted sheet“ (normálním a pružným prostěradlem). Byli to dobrý tučňáci – až
na to, že jedna holka pak Sašce večer vypravovala, že vlastně potkala někoho
z tý „Sad Republic“.
Mám prý moc roztomilý přízvuk,
něco mezi německým a francouzským.
Mám taky velký štěstí na spolubydlící,
která je úplně normální a ani není tučňák. Courtney je moje zachránkyně,
protože mi večer hezky diskrétně vysvětluje věci, na který se se svým
roztomilým německo-francouzským přízvukem stydím zeptat před lidma. Třeba teď
už chápu, jak jsou organizovaný ty řecký písmenka, co na sebe všichni
pokřikovali na facebooku.


Žádné komentáře:
Okomentovat