Den, kdy si moje spolubydlící šla zase koupit nový boty

Zmiňovala jsem, že se mi osud po Berlínu odměnil a mám protentokrát štěstí na spolubydlící? Courtney je Američanka jako poleno, ale díky francouzským rodičům naštěstí hodně poevropštělá. Nesnáší plýtvání jídlem a papírem. A umí počítat teplotu v Celsiích.

Dějou se jí zajímavý věci, například si už ve druhý botě prochodila díru o průměru dva milimetry (a ani o kousek víc) skrz celou podrážku na přesně tom samým místě.

Courtney je členkou sesterstva a já se jí zeptala, co to znamená, během prvních pěti minut, co jsme se znaly. Jsou to organizace, který existujou při vysokých školách, jmenujou se po řeckých písmenkách (říká se tomu „be in the Greek life“), a neberou mezi sebe každýho.

Podle ní je to hlavně skupina kamarádek, který spojujou stejný hodnoty. Jaký? No… sesterství… věrnost sesterstvu… udržování společných tajemství… ehhhh… Musela projít hodně náročným výběrovým řízením (něco jako assessment center), kde si starší sestry vytipovávaly holky s vlastnostma, který sesterstvo potřebuje. Jaký jsou to vlastnosti? No… aby je spojovaly ty výše uvedený hodnoty. Každý týden mají schůzku, kam musí přijít slušně oblečený. Co na tý schůzce dělají? No, tak různě, plánujou budoucnost sesterstva. Hlavní výhoda je to, že má automaticky síť kamarádek napříč oborama na univerzitě, a vždycky má s kým co podnikat. Drobnou nevýhodu, že za členství se musí obvykle platit dost vysoký poplatky, nezmínila.

Mimochodem, kluci, co jsou v bratrstvech, typicky nosí barevný kalhoty a košile. Já bych řekla hipsteři, ale ono ne, fraternity boys.