Jeli jsme s kolegy z práce podpořit shromáždění na
podporu volebních práv v Roanoke ve Virginii. Znamenalo to pět hodin jízdy
autobusem (klimatizace na 65°F, což je podle mýho názoru blíž 32 než 82), dvě
hodiny na shromáždění, pět hodin zpátky. Ale - - výlet!!!
Proč volební práva v roce 2015? Před dvěma lety totiž
Nejvyšší soud poměrně zásadně vykostil Zákon o volebních právech, kterej
v roce 1965 vznikl jako opora pro prosazení volebních práv černochů.
Spousta států (hlavně na Jihu) za ty poslední dva roky zavedla různý důmyslný
opatření, který znemožňujou volit hlavně sociálně slabším skupinám. Což jsou,
velmi často, hádejte kdo.
Na výlet nás z D. C. vyrazilo pět autobusů zástupců
nejrůznějších lidsko- a občanskoprávních skupin napříč politickým spektrem.
Další čtyři autobusy dorazily z Richmondu. Další lidi přijeli po vlastní
ose. Přišla spousta místních. Bylo to veliký. Byli tam lidí všech generací a
barev, všichni nabitý energií. Když energie na chvíli došla, na pódium pozvali
zpěvačku, která zaimprovizovala gospel na téma „We don’t have the voting rights like we used to“ a rozhýbala publikum.
Můj favorit je ale tenhle člověk, kterej se uvedl slovy: „I
am openly gay, I am a Christian and I am a pastor.“
Shodou okolností jsme jeli v den, kdy Nejvyšší soud
zveřejnil svoje rozhodnutí v pár zásadních společenských otázkách –
například potvrdil zákaz diskriminace v přístupu k bydlení a podpořil
všeobecnou zdravotní péči. Pár členů výpravy viselo na telefonech a hlásilo
novinky na celej autobus. Lidi tleskali a objímali se. Bylo to dojemný.
Žádné komentáře:
Okomentovat