pátek 12. června 2015

Den, kdy jsem (ještě) byla nadšená

Jak ty poznatky zveřejňuju se zpožděním, tak zjišťuju, jak rychle přestávají být aktuální...ale nepředbíhejme.

V práci zatím dělám přesně to, co mě baví a čemu nejvíc rozumím. Je to až neuvěřitelný, doma si totiž se svým zaměřením na občanský práva Afroameričanů moc neškrtnu. Posledních pár dnů jsem měla za úkol dívat se na videa z nesmírně zajímavý konference o společenských problémech v menšinových komunitách a dělat si poznámky. A jsem při tom ve Washingtonu, kde se rozhoduje o řešení těch problémů. #americandreamjob

Stinná stránka tý bezprostřednosti je, že většina osazenstva naší kanceláře má příbuzný nebo kamarády v Baltimoru, Charlestonu nebo na dalších z těch míst, kde se to nedávno bouřilo a pořád je to tam divoký. Moje spolupracovnice dokonce osobně znají oběti nebo jejich rodiny.

Připadám si, jako bych žila v učebnici.

Žádné komentáře:

Okomentovat