Den, kdy jsem si poprvé vzala práci domů

Když jsem odcházela z práce, šéfová se na mě podívala pohledem nemocnýho štěňátka a zakníkala – víš, já po tobě nemůžu chtít, abys to dodělala přes víkend, ALE… No, tak jsem vyměkla a stala se ze mě jedna z těch lidí, znáte to, co si jedou do Ameriky užít prázdniny, přes týden nestíhají jíst a spát a o prodlouženým víkendu si z plezíru projíždí stránky Kongresu a pracujou na projektu, kterej se, jak se později dozvědí, neuskuteční.

Mimochodem, kdybyste nevěděli, co se stane, když si na deštník vylijete Jar, stanou se z toho bublinky, spousta bublinek. Ověřila jsem to bohužel jen v laboratorním prostředí naší sprchy.

Den rekapitulace

You are from the Czech Republic? It must be cold up there, huh? And which languages do you speak there?

To je typickej začátek konverzace s Američanem, kterej a priori ví, že Česká republika je v Evropě. Z nějakýho důvodu si ale Prahu představuje na polárním kruhu a nejmíň čtyřjazyčnou.

(A já jim to mimochodem nemám za zlý – klasickej protivtip – kolik Evropanů ví, kde je Wisconsin a co je jeho hlavní město?)

Občas se mi zdá, že Američany překvapuju svojí civilizovaností. Třeba tím, že jsem zvyklá používat Uber (tady je to teď velká móda). Nebo že se na rozdíl od nich orientuju v metru. Nebo že na rozdíl od nich ve městě nepotřebuju mapu. Nebo že na rozdíl od nich do práce nosím ke kostýmku silonky a boty na podpatku (dresscode je místy poměrně rozvolněnej).

Na druhou stranu si přijdu jako neandrtálec, když se učím po každým zívnutí nebo zakašlání (i mezi kamarády) říct „excuse me“. A neexistuje, že by někdo pšíknul a ze všech stran se neozvalo „bless you“.

Den šeredného omylu

Vydala jsem se na návštěvu na českou ambasádu. Nejdřív jsem se děsila, že nestíhám, ale pak, když jsem zpovzdálí viděla vlajku a pořád jsem měla dvacet minut rezervu, jsem se rozhodla počkat, ať tam nestepuju moc brzo. Uběhla čtvrthodina, tak jsem se pomalu přišourala k bráně – ale co to vidím, všechny nápisy v arabštině?

Ona to totiž byla vlajka Kuvajtu, která – a na tom trvám! – zdálky a v bezvětří NENÍ ÚPLNĚ NEPODOBNÁ český vlajce.

Den, kdy si moje spolubydlící šla zase koupit nový boty

Zmiňovala jsem, že se mi osud po Berlínu odměnil a mám protentokrát štěstí na spolubydlící? Courtney je Američanka jako poleno, ale díky francouzským rodičům naštěstí hodně poevropštělá. Nesnáší plýtvání jídlem a papírem. A umí počítat teplotu v Celsiích.

Dějou se jí zajímavý věci, například si už ve druhý botě prochodila díru o průměru dva milimetry (a ani o kousek víc) skrz celou podrážku na přesně tom samým místě.

Courtney je členkou sesterstva a já se jí zeptala, co to znamená, během prvních pěti minut, co jsme se znaly. Jsou to organizace, který existujou při vysokých školách, jmenujou se po řeckých písmenkách (říká se tomu „be in the Greek life“), a neberou mezi sebe každýho.

Podle ní je to hlavně skupina kamarádek, který spojujou stejný hodnoty. Jaký? No… sesterství… věrnost sesterstvu… udržování společných tajemství… ehhhh… Musela projít hodně náročným výběrovým řízením (něco jako assessment center), kde si starší sestry vytipovávaly holky s vlastnostma, který sesterstvo potřebuje. Jaký jsou to vlastnosti? No… aby je spojovaly ty výše uvedený hodnoty. Každý týden mají schůzku, kam musí přijít slušně oblečený. Co na tý schůzce dělají? No, tak různě, plánujou budoucnost sesterstva. Hlavní výhoda je to, že má automaticky síť kamarádek napříč oborama na univerzitě, a vždycky má s kým co podnikat. Drobnou nevýhodu, že za členství se musí obvykle platit dost vysoký poplatky, nezmínila.

Mimochodem, kluci, co jsou v bratrstvech, typicky nosí barevný kalhoty a košile. Já bych řekla hipsteři, ale ono ne, fraternity boys.

Den, kdy jsem poprvé byla na zápasu WNBA

S Joan, mojí osmnáctiletou spolustážistkou, jsme docela páreček. Zdraví nás mimochodem všichni kolemjdoucí postarší černoši.

Photo by TFAS

Šly jsme s Joan a s kolegyněma z práce na basketbal. Dárek od sponzora. Soukromá lóže s jídlem a alkoholem. Zadarmo. Už zase. Hrály (holky) Washington Mystics proti Chicago Sky. Fandila jsem hostujícím looserům, protože mi jich bylo líto. Byla jsem asi úplně jediná, protože pokud by se při trestným střílení (nebo jak se tomu říká) netrefily, všichni diváci by dostali sendvič zadarmo. 

Už jsme byly na odchodu, když se postarší elegantní dáma, která taky byla v lóži na pozvání sponzora, zeptala - a co tady s tím zbylým jídlem? To tady jako necháme? Holky, vy jste studentky, ne? Tak to nemáte moc peněz, já si to pamatuju. Šup, zabalte si ty buffalo wings. Nemáte krabičku? Nevadí, dejte si to v kelímku od piva do kabelky. Ještě víc si vem. A co salát?

Ladies and gentlemen, ta dáma má svoji stránku na Wikipedii.

Den, kdy fakt pršelo

Kdybyste si mysleli, že neznáte nikoho, kdo by v sobotu v šest ráno vyrazil na procházku, v dešti, bez deštníku, v sandálech, a prošel pěšky půlku D. C., aby se dostal do obchodu, kde všechno stojí dolar, tak jo, znáte.

Mimochodem, prší tu i do tunelů metra.

V sobotu v šest ráno v dešti se po ulicích pohybujou zásadně jen bezdomovci a blázni. Pro neznalce Ameriky – kvůli absenci nějakýho rozumnýho sociálního systému je bezdomovců neskutečně hodně, většinou jsou to lidi z etnických menšin, hodně často to evidentně nemají v hlavě v pořádku, ať už kvůli alkoholismu, nějakýmu druhu mentálního postižení, nebo prostě kvůli tomu, jak a kde žijou. Je to naprosto šílený. A v sobotu v šest ráno v dešti je to taky docela o strach.

Den, kdy se Facebook přebarvil na duhovo

Dneska padlo další přelomový rozhodnutí Nejvyššího soudu posvěcující gay marriage po celých Státech. Někteří moji spolužáci vyrazili před Nejvyšší soud oslavovat. Někteří moji spolužáci vyrazili před Nejvyšší soud aktivně protestovat. Já jsem se v tu chvíli snažila neusnout na přednášce ve FEDu (Centrální banka).

Díky facebookový duhový mánii se hezky vyjasnilo, jakýho smýšlení ty lidi tady teda jsou. Závěr: liberálních je překvapivě hodně, ale některý další jsou tak strašidelně konzervativní, že se mi ježí chlupy za krkem.

Večer se na duhovo přebarvil i Bílý dům, což jsem bohužel zaspala… néééé, vlastně vůbec nezaspala, hele!