Den rekapitulace

You are from the Czech Republic? It must be cold up there, huh? And which languages do you speak there?

To je typickej začátek konverzace s Američanem, kterej a priori ví, že Česká republika je v Evropě. Z nějakýho důvodu si ale Prahu představuje na polárním kruhu a nejmíň čtyřjazyčnou.

(A já jim to mimochodem nemám za zlý – klasickej protivtip – kolik Evropanů ví, kde je Wisconsin a co je jeho hlavní město?)

Občas se mi zdá, že Američany překvapuju svojí civilizovaností. Třeba tím, že jsem zvyklá používat Uber (tady je to teď velká móda). Nebo že se na rozdíl od nich orientuju v metru. Nebo že na rozdíl od nich ve městě nepotřebuju mapu. Nebo že na rozdíl od nich do práce nosím ke kostýmku silonky a boty na podpatku (dresscode je místy poměrně rozvolněnej).

Na druhou stranu si přijdu jako neandrtálec, když se učím po každým zívnutí nebo zakašlání (i mezi kamarády) říct „excuse me“. A neexistuje, že by někdo pšíknul a ze všech stran se neozvalo „bless you“.