V den svojí zkoušky z ekonomie bych ráda věnovala
aspoň jednu zmínku svýmu učiteli ekonomie, jenomže Chris Coyne se těžko
popisuje. Je mladej. Je nekompromisní ultra-libertarián. Nosí červený džíny. Má
vynikající humor. (Natolik, že mě začala bavit ekonomie.) Je extrémně
skeptickej. V životě se řídí zásadně ekonomickýma principama. A prapodivnýma ekonomickýma teoriema, který mi byly celkem povědomý. Pro
spřízněnce, který jsou poznamenaný podobnou zvířátkovsky teoretickou ekonomií
jako já – je to trochu Kameníček, ale mladej a pěknej a míň arogantní. Tak jsem vám ho
popsala. To jste se toho dozvěděli, co? Tak aspoň jeden citát.
„If you want to start
advocating for price controls, fine. I won’t judge you. Well, not here.
Outside. And only if it hurts me. Which it will.“
Testy se v Americe vyplňujou přes záznamovej arch jako u nás, s jedním drobným, ale dost zásadním rozdílem. Den před zkouškou kamarádka zoufale psala na facebook, že nutně ještě v noci potřebuje ořezávátko. Nabídla jsem jí svoje, přišla, ořezala si pět tužek, asi dvacet minut mi děkovala. Druhej den se ukázalo, že tužka je skutečně předpokladem pro to, aby člověk úspěšně složil zkoušku - americký vyhodnocovací stroje totiž nepřečtou propisky ani fixy ani nic jinýho, co jsem měla pěkně poctivě připravený. Ale cajk, mám kamarády.
Uprostřed noci jsem venku potkala kamarádku Badriu se
sušenkovým milkshakem, která mi poradila, ať si jdu taky dát sušenkovej
milkshake, protože všechno se sušenkovým těstem je dobrý. Badria je bezva a
veselá a sexy a většinou opilá a je s ní legrace a je
z muslimský rodiny. TFAS ji ubytoval s židovkou a jsou nejlepší
kamarádky. Tolik ke stereotypům. (Zmiňuju to především proto, že jsme
s Badriou při tý příležitosti u kolejí společně viděly našeho prvního
potkana. Byl velkej jako větší veverka. Ještě, že odjíždíme.)
Žádné komentáře:
Okomentovat