Den, kdy mi došlo, jak se těším na svoje doma

Jak jsem si pochrochtávala, že mám po Berlínu dobrou spolubydlící, tak pro naše suitemates (naše pokoje jsou zrcadlově-identický a sdílíme jednu koupelnu) to úplně neplatí. Předně se s náma vůbec nebaví, korespondujeme si většinou přes lepivý papírky na umyvadle. Já každou z nich viděla jednou a bezúspěšně se pokusila skamarádit, Courtney je za dva měsíce nepotkala. No dobře, nestýkáme se, aspoň nejsme v otevřeným konfliktu, takže beru s rezervou klasický problémy typu neuklízí po sobě, používají neúměrně moc toaletního papíru (kterej nekupujou), nevynáší koš. Nad tímhle jsem ale celkem zvedla obočí. Nevím, nakolik je to bez kompletního kontextu zřejmý, ale aggressive převažuje nad passive.

Tak kurňa, bydlíte na koleji, kupte si špunty do uší. Člověk přece pokaždý nedorazí domů před půlnocí, nota bene o víkendu, venku je sto stupňů, a my mám lézt do postele zpocený a sprchovat se až ráno? A fakt má smysl to teď řešit, když za týden odjíždíme?