Amerika je gastronomickej ráj. Teda, přijde mi, že Američani
stejně ve výsledku jedí hlavně sendviče (mně už po dvou týdnech lezly ušima),
ale jsou to sendviče podle desítek světových kuchyní. A dá se narazit na
ledacos zajímavýho i mimo sendvičový menu. D. C. je například vyhlášený svýma
peruánskýma a etiopskýma restauracema.
Velí tomu móda, pochopitelně. Zkoušela jsem se pár lidí
doptat na poslední gastronomický trendy, ale nikdo to moc není schopnej
definovat. Organický jídlo a bílkovinová dieta už jsou pár let na scéně (poznámka:
je to výrazně delších „pár let“ než u nás), fúze různých kuchyní (setkala jsem
se třeba se sushi po mexicku) už jsou dávno za zenitem. Zato standardní
farmářský trhy v evropským stylu tu teď prý zažívají boom.
No a na čem teď všichni hrozně jedou, to jsou foodtrucky.
Dodávky, který přes oběd přijedou do centra města, zaparkujou a prodávají
čerstvý jídlo v takovým fastfoodově etnickým stylu. Když je hezky, kancelářský
krysy si ty krabičky rozbalí v přilehlým parku, roztáhnou deky a je z toho
společenská záležitost.
Pořád nejsem schopná říct, co je na nich tak bezva – není to
špatný, ale levný to taky není. Přišlo mi to zprvu v tom vedru takový
hygienicky pochybný – ale jeden z nejčerstvějších salátů, co jsem kdy
jedla, jsem si koupila ve foodtrucku.
Asi to bude ta atmosféra.
Žádné komentáře:
Okomentovat