středa 22. července 2015

Den, kdy jsem se (ne)podívala do Bílýho domu

Když mě z práce poslali na promítání filmu do Bílýho domu, skákala jsem radostí, protože cizinec prakticky nemá šanci se tam dostat, jedině s osobním doprovodem velvyslance. Ukázalo se ale, že Bílým domem se nemyslí Bílý dům, ale vedlejší budova. Kde beztak každej cizinec dostane na krk růžovou cedulku a smí se pohybovat jen s oficiálním doprovodem, a to všude, i když jde na záchod. No nic. Aspoň mám hustokrutopřísnou fotku toho opravdovýho Bílýho domu.


Byla to síla, mimochodem. Na promítání přišli i rodiče toho zastřelenýho kluka. Trvalo mi několik dnů, než jsem se trochu oklepala.

Žádné komentáře:

Okomentovat