Den, kdy jsem začala být sociální

...a založila jsem si Twitter. A Snapchat. A aktualizovala jsem si LinkedIn. A zastyděla jsem se, že můj Instagram zarůstá pavučinama. V těchhle dalekých exotických krajích totiž prakticky nikdo bez všech těch věcí nežije. Když při deskových hrách děláme pantomimu, jedna kamarádka si to vždycky natáčí a postuje na Twitter. Každá mrňavá firma, organizace, každej úřad, má nejenom facebookovej a twitterovej profil, ale minimálně i instagramovej, plnej úplně divnejch fotek. (A o některých sociálních sítích jsem nikdy předtím ani neslyšela, přiznejte se, kdo zná Pinterest? Jsem fakt opožděná?)

Měli jsme dneska seminář se slečnou, která je na sociální média odbornice. Hodně intenzivně nám vysvětlovala, jak nám naše digitální alter-ego může pomoct, když hledáme práci – nebo naopak uškodit. Popravdě, vyznělo to tak, že kvantita vítězí nad kvalitou. A protože mě to zajímalo (a protože se mi nechtělo jít umírat do práce), šla jsem se jí zeptat, jestli v tom, co popisuje, hraje nějakou roli klout (protože jsem strašně chytrá a vím, co to je). Ona se na mě tak zvláštně podívala a povídá – cloud? No, to je takový virtuální úložiště dat, víš?